Habešanky - mrštné a temperamentní

"Děti bohů" nazval Sidney Denham habešanky, kterým věnoval veškerý svůj obdiv. Určitá jejich podobnost s vyobrazeními koček z doby egyptských faraonů napovídá, že lze usuzovat na jejich příbuznost. Skutečný původ habešských koček je opředen tajemstvím a dnes už ho nelze přesně doložit, což platí také o řadě dalších plemen. Kolem skutečného původu koček se točí četné předpoklady a legendy.

Třebaže to nelze nijak prokázat, zdá se velmi věrohodné, že v roce 1868 přinesla vracející se vojenská expedice z Habeše (nyní Etiopie) paní Barrett-Lenardové z Velké Británie kočku jménem Zula. Zda byla kromě Zuly exportována z válkou zasažené oblasti také jiná zvířata, dnes již nelze zjistit.

Boiga Bez plachosti před lidmi

S velkou pravděpodobností lze předpokládat, že to byl počátek chovu habešských koček v Evropě. Paní Barrett-Lenardová spojila Zulu s britským krátkosrstým kocourkem, což mělo za následek, že se vzhled koček během velmi krátké doby podstatně změnil. Elegantní stavba těla habešanky, jak ji její milovníci láskyplně nazývají, se stala kompaktnější zbarvení srsti ztratilo na své mimořádnosti, pruhy se zvýraznily a ve zvýšené míře se začaly objevovat nežádoucí bílé znaky na hrudi. Habešanka, která byla v Anglii uznána jako samostatné plemeno již v roce 1882, dnešnímu typu příliš neodpovídala. Brzy se však začaly projevovat snahy britských chovatelů navrátit kočce původní vzhled. Mezi nejdůležitější znaky plemene patřilo samozřejmě také původní přírodní jednobarevné zbarvení bez jakékoliv kresby. První klub pro habešanky (Abyssinian Cat Club) založený v roce 1929 ve Velké Británii sestavil standard, který ve svých podstatných rysech odpovídá dnešnímu. Ve Spojených státech byla první habešanka zaregistrována v CFA již v roce 1917 a další importy z Anglie dopomohly k opravdovému rozkvětu v chovu tohoto plemene, jež je v USA velmi oblíbené. Chov se rozvíjel nejdříve jen se zvířaty divokého zbarvení, jež se v USA nazývá ruddy. Zbarvení srsti těchto zvířat má teplý hnědočervený odstín nebo odstín hnědý s červeným nádechem a s červeným tickingem.

Kočka jménem Ruddy

Základ chlupu je tmavě oranžový nebo meruňkový a stejně tak i břicho a vnitřní strana končetin kočky. Špičky uší jsou černé nebo ve zbarvení seal, špička ocasu je rovněž černá. Oči jsou černě lemovány, nosní zrcátko je cihlově červené a černě lemované, polštářky tlapek, chomáčky chlupů mezi prsty a špička ocasu jsou černé nebo ve zbarvení seal. Červené kočky (dnes označované jako sorrel), které se občas narodily, byly po dlouhá léta hodnoceny jako jedinci s chybným zbarvením. Třebaže první zprávy o červených kočkách máme z Velké Británie již z roku 1887, bylo toto zbarvení uznáno jako druhé přípustné zbarvení habešanek mezinárodní organizací FIFe až v roce 1963. U těchto koček je barva těla zářivě měděně červená s čokoládově hnědým tickingem. Základní barva na břiše a vnitřní straně končetin je u této barevné variety tmavě meruňková, uši a špička ocasu jsou červenohnědé. Lemování očí je červenohnědé, nosní zrcátko je růžové až světle červené s červenohnědým lemováním. Polštářky tlapek jsou skořicově až čokoládově zbarvené. Chomáčky chlupů mezi prsty jsou naproti tomu červenohnědé. Barevnou paletu habešanek obohatilo v roce 1982 uznání modrého a plavého zbarvení (FIFe). Barva těla modrých habešanek je teple modrošedá s tmavým ocelově šedým tickingem. Chlupy jsou u kořene světle krémové a stejné zbarvení vykazuje také břicho a vnitřní strany končetin. Uši a špička ocasu jsou tmavě ocelově šedé. Oči a starorůžové nosní zrcátko jsou modrošedě olemované. Polštářky tlapek jsou starorůžové nebo modrošedé. Chomáčky srsti mezi prsty jsou tmavě ocelově modrošedé.

Boiga Zářivá teplá měděně červená

Barva těla u plavých (dříve béžových) habešských koček je naproti tomu matná béžová s teple krémově zbarveným tickingem. Chlupy u kořene, břicho a vnitřní strany končetin musejí vykazovat světle krémové zbarvení. Špičky uší a ocasu jsou tmavého teple krémového odstínu. Oči a starorůžově zbarvené nosní zrcátko vykazují starorůžové lemování. Polštářky tlapek jsou růžové, chomáčky srsti mezi prsty tmavě krémové. V dnešní době se habešanky chovají také ve stříbrném provedení. Černostříbrné habešanky mají stříbřitě bílé zbarvení těla s černým tickingem. Špičky uší jsou černé nebo ve zbarvení seal, špička ocasu je černá. Oči a cihlově červené nosní zrcátko jsou černě lemovány. Polštářky tlapek a chomáčky chlupů na prstech jsou černé ve zbarvení seal. Modrostříbřité habešanky mají rovněž čistou stříbřitě bílou barvu těla, ovšem ticking je tmavě ocelově modrý. Uši a špička ocasu jsou tmavě ocelově modrošedé. Oči a starorůžové nosní zrcátko jsou tmavě ocelově modrošedě olemovány. Polštářky tlapek jsou starorůžové nebo modrošedé, chomáčky chlupů na prstech tmavě ocelově modrošedé. Také zbarvení červenohnědé -stříbřité má čistě bílé zbarvení těla s červenohnědým tickingem. Uši a špička ocasu jsou červenohnědé. Oči a světle červené nosní zrcátko vykazují hnědé lemování. Polštářky tlapek jsou skořicově až čokoládově zbarvené, chomáčky srsti na prstech jsou červenohnědé.

Jemné "M" na čele

U všech barevných variet se projevuje silně zvýrazněný ticking, což je zvláštní zbarvení srsti. Na každém chlupu jsou dva až tři proužky. Světlé proužky se střídají s tmavými a propůjčují habešce její typický přírodní vzhled a výraz. To platí zvláště o tradičních barevných rázech sorrel a o divokém zbarvení. Toto zbarvení se podobá barvě divokého králíka, a proto se habeškám často přezdívá zaječí kočky. V ideálním případě by tělo kočky tohoto plemene mělo být bez kresby. Typický úhoří pruh, který se táhne v celé délce hřbetu až k ocasu, olemování očí a nosního zrcátka a jemné "M" na čele kočky připomínají, že jde v podstatě o zbarvení aguti. Habešské kočky jsou svojí stavbou těla středně velké, mrštné a svalnaté. Dlouhé, štíhlé a šlachovité končetiny na štíhlých oválných tlapkách kočce umožňují protáhnout se i tou nejužší cestou, aniž by ztratila rovnováhu třeba na úzkých římsách. Ocas by měl být dlouhý, široký v nasazení, na konci se sbíhá do špičky a měl by harmonicky ladit s tělem kočky.

Výrazné mandlové oči

Hlava je klínovitá, široká v čele, lehká prohlubeň oddělující tlamičku je žádoucí stejně jako silná brada. Předkus však není povolen. Nos je středně dlouhý s lehkou prohlubní, ale bez stropu. Velké a široko nasazené uši, jež na konci vykazují lehké zaoblení, mají chomáčky chlupů na špičkách a na zadní straně je typická divoká skvrna. Velké oči mandlového tvaru jsou velmi výrazné, za což vděčí mimo jiné také olemování a slzným proužkům ve vnitřních koutcích oka. Žádoucí jsou jasné a intenzivní barvy očí (jantarová, zelená nebo žlutá). Srst je krátká, jemná a těsně přiléhající. Bílá barva je povolena jen na bradě a na chřípí, nikdy by však neměla zasahovat na krk ani na hruď. Péče o srst této kočky je poměrně snadná, česat ji obvykle stačí jednou týdně, během línání bychom však měli po hřebenu sáhnout častěji.

Boiga Zvědavost, hravost a radost ze šplhání

Její povahu charakterizuje temperament, zvědavost, hravost a radost ze šplhání. Čile se účastní veškerého dění a bez plachosti ke všem včetně cizích. Habešce bychom měli nabídnout dostatek místa ke skotačení a rozhodně by neměl chybět škrábací strom. Lidé, kteří jsou zaměstnaní po celý den, by se měli raději hned rozhodnout pro "dvojité balení", protože habešanky milují společnost a samy by se brzy začaly nudit. Svoji velkou hravost si často uchovávají až do vysokého věku. Rády se oddaně přimknou ke svému člověku a milují odpočinek na jeho klíně, což dávají najevo hlasitým předením. Tento požitek vyhledávají především poté, co se dostatečně vyskotačily a vydováděly a začíná je zmáhat únava. Podceňovat nesmíme ani komunikaci. Svými tichými a melodickými hlasy sdělují svému majiteli všechny své pocity. Je to pro ně hotový rituál, který potřebují, aby se cítily dobře a spokojeně. Díky této mimořádné schopnosti komunikovat si svého pána vychovají velmi rychle, třebaže ten je přesvědčen, že kočku vychovává právě on. S habešankou se nikdy nebudeme nudit, protože nás vždy znovu a znovu překvapí zcela novými nápady a žerty. Pokud jsme však ztratili srdce pro habešanku, budeme se pro ni rozhodovat stále znovu.