Ruská modrá

Velké zelené oči září jako smaragdy. Šedomodrá stříbřitě lesklá srst obepíná svalnaté tělo středně velké kočky a vypadá jako z ušlechtilého kovu, který dotváří celkový dojem tajemně se tvářící krásky. Ne nadarmo označuje mnoho obdivovatelů ruské modré kočky za aristokraty kočičího světa. Pohled na jejich půvab a osobitou eleganci chůze na tichých tlapkách po měkkém koberci je prostě okouzlující.

Plyšová srst

Okouzlení se ještě podstatně zvýší, když člověk může přejet jemně prsty po lesklé srsti této modré krásky. Je to skutečně kočičí srst, nebo sametový plyš? Krátké hedvábné chlupy jsou velmi jemné a překvapí svou dvojitou strukturou. Hřejivá podsada a atraktivní krycí srst jsou přesně stejně dlouhé, což ještě přispívá k neobyčejně plyšové struktuře srsti. Milovníci těchto nádherných koček tvrdí, že pocit při jejich hlazení nelze přirovnat k žádné jiné kočičí rase.

Tajemná

Odjakživa se o kočkách tvrdí, že jsou tajemné a neproniknutelné. Ruské modré dovedly tento fakt téměř k dokonalosti. Když na vás upřou své zelené oči a jejich stříbřitá srst se kovově zaleskne ve slunečním svitu, máte dojem, že před vámi stojí velmi tajemná bytost. Ruské modré vyvolávají celou směsici pocitů: svou fascinující elegancí a harmonií vyzařují neodolatelnou přitažlivost, ale současně i jakousi nadřazenou nedostupnost. Modré krásky v žádném případě nedají najevo svou přízeň každému ctiteli, který se o ně zajímá. Vůči cizím lidem se chovají se zdravým odstupem a nejdřív ho pořádně prozkoumají, než se případně nechají pohladit.

Charakterní kočky

Ušlechtilé rusky jsou vysloveně charakterní kočky. Obezřetně člověka obejdou a postaví se do bezpečné vzdálenosti, odkud si ho dlouze prohlížejí. Kdo si myslí, že proces vzájemného "očichávání" zkrátí tím, že k nim odvážně natáhne ruku, může se dočkat i zuřivého zaprskání nebo dokonce seknutí tlapkou. Kočka sama rozhoduje o tom, kdy je čas na důvěrné doteky. Tím ovšem nechceme říct, že ruské modré jsou nafoukané a nevypočitatelné, to v žádném případě. Ale mají prostě své zásada těm zůstávají věrné. Pokud člověk akceptuje jejich výrazný způsob chování, nestojí už nic v cestě harmonickému vztahu.

Jedno srdce, jedna duše

Když se ruská modrá konečně uvolní akceptovat dvounožce jako vztahovou osobu, projeví svou důvěrnější stránku. Její člověk je jí potom nadevše a ona vůči němu nešetří projevy lásky a bezmezné důvěry. Kdykoli má kočka chuť na mazlení, dá to svému člověku zřetelně najevo. Krátkou klínovitou hlavičkou se mu vyzývavě otírá o nohy a hlasité předení ho nenechá na pochybách o tom, že teď udělá nejlépe, když zapomene na všechno ostatní a bude se jí aspoň pár minut věnovat. Pokud na její snahy o důvěrnost nezareaguje nebo ji dokonce odmítne, může počítat s protestní reakcí i v podobě několikadenního trucování.

Někdy klid, jindy divoký vítr

Ruské modré jsou velmi mnohostranné. Jednou zosobněný klid, jindy se dokážou projevit jako nespoutaný divoký vítr a obrátit domácnost vzhůru nohama. Svou vrozenou hravost a potěšení z honu na mouchy si většinou uchovávají až do vysokého věku. Čtvernozí šibalové se cítí opravdu blaženě teprve tehdy, když vlastní minimálně jeden pořádný kočičí strom, který mohou brát útokem, a samozřejmě by k vybavení domácnosti měly patřit i rozmanité hračky. Pokud člověk chodí na celý den do práce, neměl by chovat je jednu kočku, nýbrž pořídit jí ještě kamaráda. Dvě kočky se zdaleka nenudí tak jako osamělý čtvernožec a člověk pak nemusí mít špatné svědomí, když na několik hodin odejde z domova. Zabezpečený balkon a okna opatřena síťkou, za nimiž mohou kočky sedět a pozorovat dění na ulici a na zahradě, jsou oblíbenými místy ruských modrých. Dokážou strávit celé hodiny pozorováním okolí a za své bezpečné pozice prožívat vizuální dobrodružství.

Hluk? - Ne, díky!

Nechceme, abyste si o ruské modré udělali nesprávnou představu: sice bývá občas nesmírně temperamentní, ale klid má také velmi ráda. Stres a hluk je pro ni utrpením. Proto je třeba v domácnostech s dětmi dbát na to, aby měla kočka možnost stáhnout se do ústraní, kam ji dvounohá mláďata nebudou pronásledovat, když na to nemá zrovna náladu. Pokud nemá ruská modrá možnost uniknout před dětskou dotěrností, může někdy dokonce seknout tlapkou nebo kousnout. To ovšem není ani tak vina kočky jako spíše majitele, který nezabránil nadměrné zátěži jejich nervů.

Milá rutina

Ruské modré mají rády tradice a stálost, líbí se jim pravidelný denní rozvrh, podle nějž se mohou orientovat. Jak přesně je utvářen životní rytmus, to nakonec závisí na majiteli. Čtvernožec se přizpůsobí a díky své nenáročné povaze se osvědčuje jako "kompatibilní s všedním životem". Když běžný rozvrh vykazuje jistou pravidelnost, je ovšem svět ruské modré teprve úplně v pořádku. Modré krásky jsou považovány za ideální bytové kočky, které se mohou cítit dobře i bez volného výběhu. Jsou velice čistotné, což samozřejmě vyhovuje chovu mezi čtyřmi stěnami. Obvykle se bez problémů naučí pravidlům chování, která usnadňují soužití. Tito citliví domácí kamarádi jsou nadmíru chápaví a učenliví.

Původ? Záhadný!

Komu vlastně vděčíme za existenci těchto krásek? Kdy a odkud přišly první modré hvězdy do našich končin? O jejich původu koluje mnoho dohadů, ale přesně zřejmě nebude minulost této neobyčejné kočky zjištěna nikdy. Údajně patří k nejstarším krátkosrstým plemenům vůbec. Nejstarší prokazatelné informace se však shodují: pružné modré krásky s jemnou srstí byly zřejmě v minulosti zneužívány jako zdroj kožešin. Dobová literatura hovoří o rukávnících a límcích zdobených kožešinou ruských modrých koček.

Od kožešinových zvířat po společníky carů

Naštěstí se v historii zelenookých krásek neobjevují jenom taková smutná období. Ruské modré byly zřejmě dlouhá léta i oblíbenci ruských carů a v luxusních palácích se jim dařilo velmi dobře. Šušká se, že prý sloužily pro zábavu, společnost dětí a vyhřívání carských postelí. V literatuře najdeme několik zmínek o tom, že v roce 1860 vyplula jistá ruská loď z přístavu Archangelsk a dovezla první ruské modré do Anglie. Byly to prý přístavní kočky, ale tato domněnka není potvrzená. Prokazatelné je, že první ruské modré byly prezentovány v Anglii na výstavě v roce 1880 a svými klínovitými obličejíčky, boubelatými polštářky s vousy a stříbrnou plyšovou srstí vzbudily velkou pozornost. Podobnou sametovou srst s třpytivým efektem do té doby ve Velké Británii nikdo neviděl.

Ruská modrá kontra britská modrá

Přestože půvabné modré kočky z východu vyvolaly u návštěvníků obdiv, nepodařilo se jim prosadit se proti velmi oblíbeným britským modrým. Většina milovníků koček dávala i nadále přednost korpulentnějším a silněji stavěným britským krátkosrstým kočkám a odsunula elegantní rusky do chovatelského pozadí. Avšak ti, kteří se pro ruské modré doopravdy zapálili, už se od svého nádherného nového objevu nedali odradit. O chov a podporu tohoto plemene se prý obzvlášť zasloužila jistá paní Carwexová z Essesu. Údajně přispěla k tomu, že ruská modrá byla v roce 1912 ve Skandinávii a Anglii vystavována odděleně od britské modré ve třídě Blue foreign type (Zahraniční modrý typ). V té době byly ruské modré vystavovány ve Francii a Spojených státech amerických pod názvem maltézská kočka. Tu a tam narazíme ve starších textech také na označení archangelská kočka nebo španělská či americká modrá. Zřejmě se tu leccos pořádně pomotalo...

Konec?

Druhá světová válka zasadila rozkvétajícímu plemeni těžkou ránu. V polovině 40. let 20. století byla tato extravagantní rasa považována prakticky za vyhynulou. V Anglii si chovatelé pomáhali využitím modrých siamek, což možná přispělo spíše k značné změně typu než k uchování plemene. V polovině 60. let začal návrat ke starému typu, který učinil původní vzhled ruské modré hlavním cílem mezinárodního chovu.

Standard

Pole standardu FIFE se dnes ruská modrá prezentuje jako protáhlá kočka se středně silnou stavbou kostí. Hlavním znakem celkového vzhledu je štíhlost. Dlouhý rovný krk patří k fenotypu ruské modré stejně jako dlouhý, do špičky sbíhavý ocas a vysoké jemné nohy s úzkými oválnými tlapkami. Krátká klínovitá hlava a dlouhá plochá lebka propůjčují této agilní kočce vznosné vzezření, které ještě podtrhuje rovný nos a konvexní profil. Výrazné polštářky s hmatovými chlupy, velké zašpičatělé uši, které stojí kolmo a mají širokou základnu, završují se svou tenkou průhlednou kůží ušlechtilý vzhled. Vnitřní strana uší je u tohoto plemene jen velmi spoře osrstěná.

Nebelung

Téma nebelungů vyvolalo v minulých letech mnoho vášnivých debat a sporů. Podle jedněch je plemeno s tímto pohádkovým názvem polodlouhosrstou variantou ruské modré, podle druhých nemá vlastně s elegantními ruskami nic společného. Historie vzniku nejasného plemene nebelungů je založena na dvou naprosto rozdílných základních pilířích: jedna varianta tvrdí, že ve vrzích ruských modrých se odjakživa občas vyskytovala polodlouhosrstá koťata. Druhá verze vchází z toho, že nebelungové vznikli z náhodného spáření domácí kočky a kocoura, který vypadal podobně jako ruská modrá.Obhájci první verze předhazují chovatelům ruských modrých, že popírají existenci genu pro dlouhou srst a zbavují se polodlouhosrstých koťat "pod rukou", jen aby nikdo nemohl prohlašovat, že rusky mohou dědit dlouhosrstost. Proti tomu stojí tvrzení, že nebelungové rozhodně nejsou žádná varianta ruské modré, nýbrž směs bez prokazatelného původu.

Ne zrovna levné...

My na tomto místě nechceme přilévat olej do diskusního ohně a raději se vrátíme zpět k okouzlujícímu plemenu ruské modré: plyšová srst je nejen předurčena k hlazení, navíc je vysloveně nenáročná na péči a dá se udržovat v bezvadném stavu s tou nejmenší námahou. Celkově je toto plemeno považováno za odolné a nekomplikované. Zvířata od seriózních chovatelů se většinou těší pevnému zdraví a zůstávají až do vysokého věku úžasně aktivní. Pečlivý a zodpovědný odchov má samozřejmě i svou cenu - ruské modré stojí s ohledem na pořizovací náklady ve srovnání s řadou jiných plemen v horním cenovém pásmu.

Chování typu

Cílem chovatelů je zachování čistoty ruského modrého typu a jedinečného exteriéru tohoto plemene. Zdůrazňuji proto, že ruská modrá musí být bez výjimky krátkosrstá a nesmí mít žádné bílé skvrny. Medailonky nebo bílé skvrny na břiše nepřicházejí v úvahu stejně jako dlouhosrstí nebo polodlouhosrstí předkové v rodokmenech.

Ruská modrá - standard